No, a je to tady zase. Asi to dělá to jaro. Nebo školní povinnosti. Nebo možná to, že jsem sotva dokončila tu Hřejivou výzvu. Možná mám dneska prostě jen blbou náladu. Nevím. Ale ani trochu se mi to nelíbí.
Hádám, že ten stav taky znáte. Ten, kdy nejen, že se vám absolutně nechce věnovat psaní (a samotnej proces psaní vás jednoduše otravuje), ale i kdyby se vám stokrát chtělo, nemáte nápady, protože vaše Múza jednoduše mlčí. A když zrovna nemlčí, tak vám přihraje jen pár naprosto neurčitých obrazů, které prostě nedokážete ani pospojovat, ani se k nim třeba jen prokousat skrz úvod, protože samozřejmě, že se ty obrazy nacházejí někde hluboko v zápletce.
A nejhorší je, že to ani není tak, že byste nechtěli psát. Vy chcete, chcete psát něco pořádného, psát něco víc. Jenže ono to nejde. A to je ještě mnohem víc demotivující, než kdybyste o to psaní zájem neměli.
Chápete, co tím myslím? Ne?
Já si to hned myslela.
Možná je to tím, jak mizerná je teď čtenost článků. Prakticky všech. Myslím to vážně, když na osobním blogu zveřejním kapitolu fanfikce, dostane se jí mnohem lepších a větších ohlasů než tady originální povídce. Čím to je, kruci? Mám sem dávat něco na pokračování, nebo co? Řekněte, já klidně začnu. Nebo mi řekněte, o co stojíte, protože... Já to prostě nevím.
A to mě demotivuje ještě asi tak stokrát víc.
Říkám, možná mám dneska prostě jen fakt blbou náladu a víc si to proto beru. Jen... Já nevím. Já fakticky nevím.
Možná prostě jen potřebuju pár dní oddech...
Takhle jsem to měla loni v září. Prostě absolutní nechuť, touha prohodit notebook oknem, jen jsem pomyslela na psaní. Teď už to je naštěstí lepší. I když zase nemám vůbec inspiraci na články na blog, hrůza. Nejlepší je na to prostě kašlat, chvíli dělat něco jiného a nemyslet na psaní. Já jsem před měsícem dopsala příspěvek do literární soutěže a jsem z toho vyšťavená ještě teď. :D (A taky mám pořád hlavu omlácenou o stěnu - to jak jsem si nadávala, kolik jsem tam nasekala nelogických věcí, když se mi to vrátilo od bety. :D)
OdpovědětVymazatJinak, já si pořád slibuju, že u tebe budu komentovat víc - a pak se mi nechce. Polepším se, slibuju.
Díky, ale ono vůbec nejde o komentáře. Na bloggeru totiž vidíš i to, kolik lidí tvoje články čte, a poslední dobou je to fakt naprosto ubohý. A popravdě, z toho jsem na nervy ještě mnohem víc než z mála komentářů, dokážu se srovnat s tím, že to nikdo nekomentuje, ale že to nikdo už ani nečte, to je pro mě dost těžký...
Vymazat