neděle 1. března 2015

Zákony schválnosti ještě platí

Hřejivá výzva: Úkol č. 26 - Něco, čeho jsi dnes byl/a svědkem

Zákony schválnosti ještě platí. Samozřejmě, že ano. Jen idiot by mohl předpokládat, že náhle přestaly. Zákony schválnosti budou platit nejspíš až do konce světa. A samozřejmě, že Apokalypsa, dle všech zákonů schválnosti, nastane o víkendu a ne třeba v pondělí. Tak to ve vesmíru prostě chodí.


Znáte to určitě taky. Zapomenete udělat úkol zrovna tehdy, když ho po vás vyučující bude chtít. Nemáte u sebe hotovost, když právě ten den máte neodbytnou chuť na kafe. Jednou nepřihodíte do kabelky prášek proti bolesti, a zrovinka vás přepadne migréna. Nevezmete si s sebou na cesty knížku a vlak má dvě hodiny zpoždění.

Všichni víme, že to tak funguje. A stejně všichni doufáme, že se nám to vyhne. Že zrovna ten den to bude jinak. Že tentokrát nebude žádné „a jako na potvoru...“.

Jenže čím víc doufáme, že nebude, tím větší šanci máme, že se stane přesný opak.

Já se o tom přesvědčila zrovna dneska odpoledne při cestování Českými drahami. Upřímně, nebylo to poprvé, co se mi něco v tomhle stylu stalo. Vlastně je to absolutní klasika. A vlastně jsem se o platnosti zákonů schválnosti přesvědčila hned dvakrát v rámci jednoho vlaku.

Víte, když jezdím od kamarádky, je to asi takhle: Ona bydlí v zastrčené vesnici, která nevede nic jako nádraží. Je to prostě jen zastávka. Lístek se kupuje u průvodčího. Průvodčí někdy jde, někdy nejde. Někdy, když koukám do mobilu a nevšimnu si ho včas, prostě projde okolo a já jedu do Pardubic zadarmo. Tam už si pak normálně koupím lístek do Hradce, přirozeně. Na to jsem kdysi měla jen pár minut, ale od jisté doby na to mám hezkou půlhodinku, jelikož někdo měl geniální nápad nechat vlak od Kolína přijet asi tak pět minut po odjezdu vlaku do Hradce. Asi někdo, kdo nikdy nejezdí vlakem.

Obvykle, když v něm sedím, jezdí vlak do Hradce včas. Víte, když mám před sebou v Hradci další půlhodinu čekání na bus. (Dřív to bylo tak, že když jsem do Pardubic dojela včas a přeběhla na vlak do Hradce, trčel tam minimálně pět minut poté, co měl odjet. Když jsem jednou přijela pozdě a těch pět minut by znamenalo, že ten vlak ještě chytnu, jel včas.) Dneska to bylo jinak. Byla jsem domluvená na odvozu domů, jen jsem potřebovala stihnout na nádraží jeden trolejbus. Devět minut rezerva a na zastávce jsem za minutu, když budu chtít. Celý den vlaky jezdí bez zpoždění. Co by se mohlo pokazit?

To, že vlak z Pardubic odjel se zpožděním deset minut. A nahnal přesně minutu. A trolejbus, co obvykle jezdí tak o dvě, tři minutky pozdějc, jsem při příletu na zastávku viděla jen mizet za rohem.

Jo, zákony schválnosti ještě platí.

A jak že jsem se o tom přesvědčila podruhé v rámci jednoho vlaku? No, dneska si mě průvodčí zase jednou nevšimnul a já si kupovala lístek až v Pardubicích. Dokonce jsem se kvůli tomu i vracela do haly od vlaku, protože jsem na něj málem zapomněla. A hádejte co? Ano, ve vlaku na Hradec se průvodčí na nějaký obcházení hezky vykašlal. Takže jsem vlastně ten lístek ani nepotřebovala...

4 komentáře:

  1. Jo, zákony schválnosti... Nesnáším deštníkový zákon! Fakt. Nikdy, když si vezmu deštník, neprší. I když ráno leje jako z konve, vezmu si deštník, vyjdu z domu a o dvě minuty později je nádhernej den. A když si ten zatracenej deštník nevezmu, rozprší se. Vsadím se, že kdybych letěla letadlem přes poušť Gobi, to letadlo tam spadlo a já zázrakem přežila, začne tam pršet.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jo, deštníky. Mám to podobně. Prší, vyjasní se, tak si řeknu, že ten deštník nepotáhnu, a jak udělám pár kroků od vrat... A samozřejmě, že vrátit se pak už nestíhám, jak taky jinak. =D (Ehm, ale ber to optimisticky. Aspoň bys na tý poušti neumřela žízní...) =D

      Vymazat
  2. Zákony schválnosti se mě drží jako klíště, ostatně, koho ne že... :) Nicméně u mě platí hlavně rozpor vzít/nevzít si klíče (přeci se za chvíli ještě vrátím), jenže domácí zamkne hlavní branku, a to jsem si myslela, že když ej doteď doma, jakožto důchodce bude doma i později. Nebo to pršení. Dělám v práci, kde je potřeba chodit reprezentativně oblečená, schůzky s váženými klienty apod. A když si řeknu, že venku svítí sluníčko, že si vezmu ten overal, který je lehký, a udělám si hezké vlasy, tak vylezu ven a za chvíli prší, fouká, a v práci hledám záskok k prvnímu klientovi, než se dám dohromady. Jo jo, nádhera tyhle zákony. Jakožto studentce práv mi ale rozhodně nedávají smysl a jsou jen na obtíž :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak já si klíče musím brát vždycky, když jdu z baráku a nikdo není doma, tak aspoň o tuhle starost mám míň. =D Ale jo, můj oblíbenej projev zákona schválnosti bylo to, když jsem si poprvý vzala krásný nový boty a ono lilo jak z konve. Ještě štěstí, že to nebyly semišky, to bych si šla asi rovnou skočit z mostu... =D

      Vymazat