Jak se mám?

Ano, uvědomuju si, že je to už zase doba, co jsem se naposledy ozvala, ale jak jsem možná zmiňovala, blížily se mi státnice a já prostě nemohla psát články na blog, psát povídky... Nic. Ne že bych na to snad neměla ČAS, ten by se i našel. Ale vůle? Ani nápad.

Poslední měsíce jsem na tohle celkem trpěla, já vím. Prakticky kdykoli mě dohnaly školní povinnosti, přestala jsem psát, ne z nedostatku touhy nebo času, ale prostě proto, že když jsem seděla před počítačem, měla jsem pocit, jako by se mi v hlavě otevřela miniaturní černá díra a vycucla všechny potenciální nápady a všechnu chuť do psaní. Prostě jsem si ani nedokázala představit, že bych dokázala něco vyplodit, a nechtěla jsem to ani zkoušet, protože jsem měla pocit, že bych psát neměla, že bych měla makat na něčem jiným, na čem makat musím... No, a teď to bylo totéž, ale v ještě silnějším provedení a s permanentním pocitem, že se mám učit a ne něco psát.

(Ale ne, že bych se místo toho psaní někdy učit začala, heh...)

No, nicméně, v pondělí se státnice konečně přiblížily až na úroveň neodvratné srážky, takže dovolte, abych vám oznámila (tedy těm, co mě na Facebooku nemají v přátelích a nepřečetli si to tam), že od pondělka jsem oficiálně Bc. (což je dle mé maminky zkratka pro 'blbka'), ale kdo se pokusí to na mě vytáhnout, toho vezmu po hlavě Isherwoodovými deníky. :D 

Ovšem od pondělka tak nějak pořád čekám na to, až ze mě opadne ten stres a napětí. Ještě pořád mi občas hlavou probleskne, že bych se měla učit, s psaním jsem taky zatím nepohnula a čtecí záchvat, který jsem očekávala, se taky ještě tak nějak neobjevil. Prostě jsem pořád ještě ve 'školním' módu a nemůžu se uvolnit a uklidnit a přejít do módu 'volno'. Tedy, dočasné volno.

Ale ono to přejde. Nakonec.

Co se týče psaní, momentálně jsem se konečně odhodlala fakt zkusit fantasy. Zároveň jsem se rozhodla využívat svoje superdrahý pero, takže po pár letech zase jednou píšu ručně do sešitu, odkud pak ten příběh budu pěkně poslušně přepisovat. Což je vlastně vcelku fajn, protože to umožní první vlnu úprav. Uvidíme, jak dlouho mě to bude bavit. Ohledně toho zbytku typu povídky... No, momentálně čekám na inspiraci, která nejspíš přijde, až poleví ten stres. A pokud jde o další články, no... Hádám, že až se dostanu k tomu, abych se podívala na nějakej film, dokoukala seriál nebo právě přečetla vhodnou knížku, tak se zase dočkáte nějakého tipu. Ale kdy a na co to bude... To netuším.

Plus si teď teda samozřejmě zase jednou musím hledat práci. Nerada bych to zakřikla, ale možná, možná už se i něco rýsuje. Tak mi držte palce, ať to dopadne, protože kdyby to vyšlo, tak je to vcelku i splněnej sen... :)