čtvrtek 15. září 2016

Fanoušci nevědí, co chtějí (ale nedají pokoj, dokud to nedostanou)

Ať žijí dlouhé názvy článků, nemám pravdu? Jen aby bylo jasno, v nadpisu rozhodně nemluvím o svých fanoušcích, to ani omylem. Jednak mi jich po těch nekonečných odmlkách asi moc nezbylo (vlastně se občas divím, že to tu ještě vůbec NĚKDO čte), druhak jsou moji fanoušci v tomto ohledu zatím milí a velmi přizpůsobiví a vybíravost je jim cizí, za což jsem skutečně ráda.

Ne, teď mluvím o takových těch fanoušcích, kteří patrně přicházejí s tím, že máte už tak trochu velké jméno a určitý vlastní styl, který se nutně musí podepsat na vašich dílech, ať už jsou hudební, filmová nebo knižní.


Mluvím o těch fanoušcích, kteří nevědí, co vlastně od těch svých údajně oblíbených autorů (režisérů, hudebních skupin...) chtějí. Je to klasika toho autora, jeho dá se říci typické dílo, jen s určitými obměnami? Nebo je to něco naprosto nového a neokoukaného, tedy aspoň co se toho daného jedince týče?

Jestli nevíte, o čem to tu zase melu, mileráda vám poskytnu příklad. No, vlastně vám poskytnu hned dva.

K napsání tohoto článku mě vlastně vyprovokovalo nové album Sabaton, což, jak ti věrnější z vás vědí, je jedna z mých oblíbených skupin. Album vydávali teď v srpnu, ale už zhruba dva měsíce předem postupně představovali pár vybraných songů, aby fanoušky nalákali.

Song č. 1 – The Lost Battalion. Reakce fanoušků byly přinejlepším smíšené, ale většina se shodovala na jednom – je to taková klasika Sabatonů (což někdo vnímá pozitivně, někdo negativně), nijak nepřekvapuje, prostě standardní výkon. Objevovaly se hlasy, že vykrádají sami sebe, že to zní jako song, co se nevešel na předchozí album. No jo, ale pak se objevil...

Song č. 2 – Blood of Bannockburn. Reakce opět smíšené, ale tentokrát poněkud blíže negativní straně pomyslné škály. Myslíte, že to bylo zase proto, že se Sabaton sami vykrádají? Chyba lávky. „Tohle přece vůbec nezní jako Sabaton!“ „Je to strašně měkký!“ „Tohle je sračka, co tam dělají nějaký dudy?“ (Já vám nevím, co asi dělají dudy v písni O SKOTSKU?) Faktem je, že Bannockburn si jen tak s jiným songem téhle kapely nespletete. Z jejich tvorby se vymyká dost, ale... Ehm, nebylo to přesně to, co si fanoušci o dva týdny dřív přáli? No, asi ne. Jenže pak přišel...

Song č. 3 – Shiroyama. Kdo uhodne, co se stalo, když se ukázalo, že Shiroyama je přesně v klasickém stylu Sabatonů? Bingo, řeči o vykrádání vlastní tvorby a o tom, jak Sabaton nikdy nepřijdou s ničím novým, se zase poslušně vrátily. Kdo by to jen čekal.

Pokud jde o album jako celek, i na něj jsou reakce smíšené, a to podobně zajímavým způsobem. Nebudu řešit, nakolik se podle mě osobně liší od zbytku Sabatoní tvorby (jen řeknu, že podle mě ano, má kapku jiný zvuk, než je u téhle kapely běžné, ale pořád má sakra sílu), ale přijde mi vtipné, jak část fanoušků album šmahem odsoudí jako vykrádačku, zatímco další část ho šmahem odsoudí, protože podle nich se liší od alb vzniklých před nějakými osmi a více lety. Je to vlastně takový zajímavý paradox.

Příklad číslo dvě vám bude asi přece jen o něco bližší. Hádám, že většina z vás v životě viděla aspoň pár filmů od Tima Burtona, že? No, tak to je úplně ten samý případ jako výše uvedení Sabaton.

Přiznávám tedy, že reakce na Burtonovy filmy v současnosti už extra nesleduji, a i dřív jsem to dělala spíš letmo. Ale tohle mi nějak utkvělo. To, že pokud Burton natočí něco přesně ve svém typickém stylu (vybavuje se mi, že se v téhle souvislosti mluvilo třeba o Alence), budou si fanoušci stěžovat na to, že se jen opakuje a nikdy ničím nepřekvapí. Když natočí něco nového, něco v úplně jiném stylu, fanoušci si budou stěžovat na to, že to přece vůbec nevypadá jako film od Burtona.

Zkrátka, jak se hezky anglicky říká, damned if I don't, damned if I do.

Jasně, neříkám, že někomu, kdo má jistý svůj styl a preferovaná témata, se nemůže stát, že začne sám sebe kopírovat, aniž by si to uvědomil. Mně samotné někdy nedojde, jak moc je nějaký můj nápad (mluvím o nápadech na kratší pseudopovídky, aby bylo jasno, ne o těch na knížky, aby bylo jasno) podobný něčemu, co už jsem kdysi napsala. O tom, že člověk často využívá určitá schémata, aniž by se nutně kopíroval, ani nemluvě. Příkladem budiž Burtonovo animáknové schéma „kluk, jeho mrtvý pes a divná holka“. Použil to v Nightmare Before Christmas, v Mrtvé nevěstě i ve Frankenweeniem. (A v tom posledním případě to už vážně začalo být docela nápadné, třeba i tím, že hlavní hrdina dost připomínal Victora z Nevěsty.)

Bylo by pochopitelně možné polemizovat o tom, kde je ta hranice mezi užíváním stále stejných schémat a vykrádáním se, ale to je už asi na individuálním posouzení každého.

Mě by zajímala jen jedna věc – co vlastně ti fanoušci chtějí? Chci říct, vezměte si sebe. Když najdete někoho, ať už je to hudebník, spisovatel nebo filmař, jehož dílo vám nějakým způsobem sedne, chcete, aby dál tvořil ve zhruba stejném stylu (což mně osobně přijde o něco logičtější, protože když mi něco sedne, tak to asi má nějaký důvod, a já nechci, aby ten důvod zmizel, ne?), nebo aby pořád zkoušel něco nového a neotřelého? Nebo chcete, aby zůstal „svůj“ (tzn. takový, jaký se vám zalíbil), ale sem tam vezmete i nějaký ten nezvyklý experiment?

Protože já za sebe můžu říct, že třeba v hudbě jsem už o pěknou řádku kapel ztratila zájem ve chvíli, kdy se jejich styl začal radikálním způsobem měnit a prostě už to nebyla ta kapela, co jsem znala a měla ráda (ach, ti Korpiklaani, letos jsem se na ně na MoRu ani neobtěžovala zůstat...), kdežto ti, co se od toho, jací byli původně, odklání mírněji (respektive u nich probíhá takový postupný, nenápadný vývoj), se mě drží už slušnou řádku let. Tím myslím v některých případech i deset let.

Víte jak, třeba jsem jen divná. Ale já jsem vlastně svým způsobem ráda, když vím, co můžu od umělce očekávat. Aspoň rámcově. Ne, že bych to nezbytně vyžadovala, ale... No, prostě ráda vím, do čeho jdu. A třeba u knížek je pro mě autor docela klíčovou položkou, když se rozhoduju o nákupu. Takže kdybych si automaticky koupila Gaimana, jen aby se ukázalo, že naprosto změnil styl... No, nebyla bych ráda. Tedy, pravděpodobně.


A teď vážně, jak jste na tom v tomhle ohledu vy?

5 komentářů:

  1. Podobné myšlenky mi už také dlouho běžely hlavou, ale ty jsi to tak hezky shrnula. Mně nevadí, když autor změní svůj styl nebo experimentuje, protože je dost možné, že i ten jiný styl nebo experiment si mi bude líbit. Pokud ne, očekávám další dílo, zda to tak už bude napořád. Pokud už to tak zůstane, autora přestanu sledovat, protože to zkrátka už není pro mě, nicméně si ho dál vážím a sleduji jeho starší díla dokola a jsem tak nějak spokojená. Snažím se to spíš pochopit, než abych dala průchod tomu, že MNĚ bylo ublíženo, protože se MŮJ oblíbený autor rozhodl změnit styl - autor by měl přeci hlavně tvořit ze sebe :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pochvalu. :D A jo, je to tak, jak říkáš. Když autor změní styl tak, že mi to nevyhovuje, holt už mu nevěnuju pozornost. Třeba mě to mrzí (u některejch hudebních skupin mě to mrzí hodně, protože jsem je v minulosti měla fakt ráda), ale nechám si to pro sebe, maximálně si třeba zanadávám před podobně smýšlející kamarádkou. A ke starším věcem se vracím a užívám si je dál... Napadá mě, že takhle třeba u Red Dwarf prakticky zásadně nekoukám na sedmou a osmou řadu, protože mě ukrutně nebaví, ale jinak ten seriál zbožňuju a neřekla bych o něm křivýho slova...

      Vymazat
  2. Nesnáším, když se autor začne podrobovat fanouškům nebo něco píše jenom proto, aby vydělal prachy. A fanoušci ho mají mít rádi pro jeho styl, ne ho měnit...

    OdpovědětVymazat
  3. Ten, kto dnes číta toto svedectvo, by mal osláviť so mnou a mojou rodinou, pretože to všetko začalo ako vtip pre niektorých ľudí a iní hovorili, že to nie je možné. Volám sa Juraj Kamensky a som z Bratislavy, ale s manželkou sa sťahujem do Chicaga. Som šťastne ženatý s dvoma deťmi a krásnou ženou. Niečo hrozné sa stalo mojej rodine, stratil som prácu a moja žena opustila dom, pretože som sa nemohla starať o seba a o potreby rodiny. a jej deti v tomto konkrétnom okamihu. Podarilo sa mi deväť rokov, žiadna žena, ktorá by ma podporovala, aby som sa o deti starala. Snažím sa poslať testovaciu správu mojej žene, ale ona blokovať ma z rozprávania s ňou sa snažím hovoriť so svojím priateľom a jej rodinnými príslušníkmi, ale stále viem, že by mi mohol pomôcť a ja som bol podanie žiadosti neskôr toľko spoločnosti, ale stále to urobili Nevolajte ma, kým neprišiel verný deň, že nikdy nezabudnem v mojom živote. Keď som sa stretol so starým priateľom môjho, ktorému som vysvetlil všetky moje ťažkosti a povedal mi o skvelom mužovi, ktorý mu pomohol získať dobrú prácu v Coca cola spoločnosť a on mi povedal, že jeho kúzlo koliesko, ale ja som človek, ktorý nikdy neverí v kolieskach kúzla, ale ja som sa rozhodol dať mu vyskúšať a jeho meno je Drosagiede on ma poučil a ukázal mi, čo mám robiť v týchto troch dňoch obed spell.I sledovať všetky pokyny a robiť to, čo ma požiadal, aby som sa dobre. uistil sa, že všetko šlo dobre a moja žena ma opäť uvidí po skvelej práci Drosagiede. Moja žena mi zavolala s nevedomým číslom a ospravedlnila sa mi a povedala mi, že mi naozaj chýba a naše deti a moja žena sa vracajú domov.a po dvoch dňoch Spoločnosť, ktorej som poslala svoj uznávací list, teraz som manažérom spoločnosť Paragon tu v USA. Odporúčam vám, ak máte nejaké problémy, pošlite správu na tento e-mail: {doctorosagiede75@gmail.com} alebo čo mu dáte na +2349014523836 a dostanete najlepší výsledok. Vezmite veci za samozrejmosť a bude vám odobraté. Prajem Vám to najlepšie.

    OdpovědětVymazat
  4. najlepším kúzelníkom kúziel do roku 2020 je Dr. Adeleke, veľký čarodejník z Afriky. Chcem mu pomocou tohto média poďakovať za to, že mi vrátil moju ženu, povedal mi iba to, aby som poskytol veci potrebné pre kúzlo a ktoré som urobil, a on mi povedal, že po dostal položky za 24 hodín, začnem vidieť výsledok a naozaj je človek podľa jeho slov, kontaktujte ho dnes a nechajte svoj problém vyriešiť. E-mail: aoba5019@gmail.com alebo ešte lepšie Whatasapp him on +27740386124

    OdpovědětVymazat